Zavádění směrnic EU

Voda, nenahraditelný přírodní zdroj

Směrnice vychází ze základního principu, že voda není obyčejným obchodním zbožím, ale zděděným přírodním bohatstvím, které musí být chráněno a o které je nutno náležitě pečovat tak, aby je bylo možno předat budoucím generacím v dobrém stavu.
 

Oprávněnost a aktuálnost přijetí Směrnice je potvrzena skutečností, že v mnoha zemích a oblastech světa je již v současné době nedostatek kvalitních vodních zdrojů limitujícím faktorem jejich dalšího rozvoje v důsledku trvalého zvyšování nároků na vodní zdroje a trvalého trendu zhoršování jejich stavu.
 

Trvale udržitelné využívání vodních zdrojů

Zásada trvale udržitelného rozvoje, důsledně promítnuta do oblasti vodních zdrojů, vyžaduje, aby jejich ochrana i šetrné využívání byla jednotně řízena na co největším území, nejlépe v rámci přirozeného povodí velkých toků, bez ohledu na státní, či jiné administrativní hranice.
 

Trvale udržitelné využívání vodních zdrojů se tak stává problémem nadnárodním, úspěšně řešitelným pouze v homogenním právním a ekonomickém prostředí.
 

Evropské společenství, vědomo si závažnosti a naléhavosti tohoto problému, usiluje o jeho řešení na celém společném území všech členských zemí. Vydalo k tomu závaznou „Směrnici 2000/60/ES Evropského Parlamentu a Rady z 23. října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky“, která nabyla platnosti dne 23.12.2000 a která se vztahuje na všechny druhy vod, na povrchové vody plynoucí i stojaté, vody brakické, vody pobřežní i podzemní, nacházejících se na tomto území.


Poslední aktualizace: 2017.07.26